Městská nemocnice, její rozvoj a dostupná zdravotní péče pro občany Čáslavi a všech spádových obcí je bod programu, na kterém může být všeobecná shoda. Vnímáme, že veřejnost chápe fungující městskou nemocnici jako „rodinné stříbro“ a málokteré téma je pro naše spoluobčany tak citlivé, jako právě dostupné zdravotnictví. Na čem se mohou naše představy rozcházet, jsou priority fungující nemocnice.
Nemocnice nabízí nadstandardní lůžkové zázemí, vybavení zdravotnickými přístroji, krásnou zateplenou fasádu a můžeme se chlubit tím, že ekonomické výsledky nemocnice na rozdíl od některých jiných obdobných nemocnic nebyly dlouhodobě v červených číslech.
I naše nemocnice se ale potýká s personálními potížemi, spočívajícími nejen v nutnosti postupné přípravy na obměnu vrcholového managementu některých oddělení, ale též v celkové stabilizaci lékařského i středního zdravotního personálu. Tu zajistí nejen finanční ocenění náročné práce, ale též promyšlená řídící organizační činnost, vytváření týmového ducha nejen na jednotlivých odděleních, ale též v rámci celé městské nemocnice. V tomto směru vnímáme značný deficit.
Projevilo se to při necitlivém způsobu projednávání zamýšlené transformace nemocnice z příspěvkové organizace na obchodní společnost, kdy zaměstnanci oprávněně vnímali, že hlavním cílem transformace je úspora mzdových nákladů, které by bylo asi dosaženo na úkor růstu jejich odměn. Financování zdravotnictví není rozhodně jednoduché téma a v případě nemocnice našeho typu se může výrazně dotknout městského rozpočtu. Tím spíše by měla být vedena otevřená debata o prioritách města, o směřování investic. Chceme pokračovat v prioritě investiční výstavby, v miliónových investičních zakázkách do budov, komunikací a v případě nemocnice též do přístrojů a výrazněji regulovat odměny zaměstnanců s rizikem, že zdravotní personál bude přetížený, nemotivovaný a nestabilizovaný, což se v konečném důsledku promítne do péče o pacienty, do kvality poskytované zdravotní péče ?
Rozumíme snaze vybavit nemocnici moderními přístroji a zařízením, které je z významné části pokryto dotací, která však i tak vyžaduje spoluúčast městského rozpočtu. Menší význam nemá ale ani to, aby k této moderní technice byli k dispozici kvalifikovaní lékaři a zdravotní sestry, aby potenciál přístrojů byl plně využitý a sloužil hlavnímu cíli, který spatřujeme v péči o pacienta, v lidsky vlídném a pozorném přístupu k němu. Velkou pozornost chceme klást na dodržení všech dotačních podmínek udržitelnosti dotace na přístrojové vybavení, protože jejich nedodržení by mělo zcela zásadní dopad na městský rozpočet v případě vracení dotace.
Orgány města rezignovaly na věcné projednávání situace v městské nemocnici. Relevantní informace zůstávají záležitostí několika jedinců, kteří zpravidla pak orgánům města předkládají návrh řešení v podstatě k odsouhlasení bez důkladného rozboru a možných alternativ. Chceme se podílet na tvorbě vize nemocnice, která je pro veřejnost zásadní prioritou v péči o jejich zdraví, která zaměstnává zaměstnance, kteří jsou hrdi na to, že pracují v instituci s dlouhodobou historii, v níž spatřují možnost svého odborného růstu a dlouholetou perspektivu práce v kolektivu, který není rozdělován vzájemnou rivalitou mezi jednotlivými odděleními a generačními spory.
Nemocnice nabízí nadstandardní lůžkové zázemí, vybavení zdravotnickými přístroji, krásnou zateplenou fasádu a můžeme se chlubit tím, že ekonomické výsledky nemocnice na rozdíl od některých jiných obdobných nemocnic nebyly dlouhodobě v červených číslech.
I naše nemocnice se ale potýká s personálními potížemi, spočívajícími nejen v nutnosti postupné přípravy na obměnu vrcholového managementu některých oddělení, ale též v celkové stabilizaci lékařského i středního zdravotního personálu. Tu zajistí nejen finanční ocenění náročné práce, ale též promyšlená řídící organizační činnost, vytváření týmového ducha nejen na jednotlivých odděleních, ale též v rámci celé městské nemocnice. V tomto směru vnímáme značný deficit.
Projevilo se to při necitlivém způsobu projednávání zamýšlené transformace nemocnice z příspěvkové organizace na obchodní společnost, kdy zaměstnanci oprávněně vnímali, že hlavním cílem transformace je úspora mzdových nákladů, které by bylo asi dosaženo na úkor růstu jejich odměn. Financování zdravotnictví není rozhodně jednoduché téma a v případě nemocnice našeho typu se může výrazně dotknout městského rozpočtu. Tím spíše by měla být vedena otevřená debata o prioritách města, o směřování investic. Chceme pokračovat v prioritě investiční výstavby, v miliónových investičních zakázkách do budov, komunikací a v případě nemocnice též do přístrojů a výrazněji regulovat odměny zaměstnanců s rizikem, že zdravotní personál bude přetížený, nemotivovaný a nestabilizovaný, což se v konečném důsledku promítne do péče o pacienty, do kvality poskytované zdravotní péče ?
Rozumíme snaze vybavit nemocnici moderními přístroji a zařízením, které je z významné části pokryto dotací, která však i tak vyžaduje spoluúčast městského rozpočtu. Menší význam nemá ale ani to, aby k této moderní technice byli k dispozici kvalifikovaní lékaři a zdravotní sestry, aby potenciál přístrojů byl plně využitý a sloužil hlavnímu cíli, který spatřujeme v péči o pacienta, v lidsky vlídném a pozorném přístupu k němu. Velkou pozornost chceme klást na dodržení všech dotačních podmínek udržitelnosti dotace na přístrojové vybavení, protože jejich nedodržení by mělo zcela zásadní dopad na městský rozpočet v případě vracení dotace.
Orgány města rezignovaly na věcné projednávání situace v městské nemocnici. Relevantní informace zůstávají záležitostí několika jedinců, kteří zpravidla pak orgánům města předkládají návrh řešení v podstatě k odsouhlasení bez důkladného rozboru a možných alternativ. Chceme se podílet na tvorbě vize nemocnice, která je pro veřejnost zásadní prioritou v péči o jejich zdraví, která zaměstnává zaměstnance, kteří jsou hrdi na to, že pracují v instituci s dlouhodobou historii, v níž spatřují možnost svého odborného růstu a dlouholetou perspektivu práce v kolektivu, který není rozdělován vzájemnou rivalitou mezi jednotlivými odděleními a generačními spory.
Vlastislav Málek, Miroslava Tvarohová
