Společenství církví
v Čáslavi uspořádalo dne 17.11. 2017 setkání u pomníku u gymnázia , na
které navázalo neformální povídání v Cafe LaDus. Stalo se již tradicí
připomínat u místního pomníku z iniciativy města významné dny - konec 2. světové války a vznik Československa. 17.listopad
zatím mezi tyto oslavované dny nepatřil. Oceňuji, že připomenutí významu
17.listopadu 1939 a 1989 vzešlo z iniciativy občanské společnosti,
ekomunického čáslavského společenství.
Po zapálení svíček, zpěvu
nejznámější písně Jaroslav Hutky „Krásný je vzduch“ která zněla před 28 lety na
všech pražských shromážděních, jsme se zaposlouchali v Cafe LaDus do
vyprávění evangelického faráře Vojena Syrovátky, chartisty a člověka, který se
s námi podělil o své životní zkušenosti. Z pana faráře vyzařovala
velká vnitřní síla a nezatrpklost, přestože by mohl mít tisíce důvodu stěžovat
si na to, že mu totalitní režim na čtrnáct let poslal do vězení otce v době,
kdy jemu bylo devět let a za podpis Charty 77 čelil pak i on osobně šikaně STB.
Cenné bylo jeho otevřené vyjádření k vyrovnávání se s minulostí i uvnitř
evangelické církve jakož i to, jaká překvapení a lidská zklamání přinášela
různá zjištění ze zveřejňovaných seznamů o lidech spolupracujících s STB.
Setkání to bylo komorní, jeho
hodnotu spatřuji v tom, že se lidé potkali, vyměňovali se názory na léta
budování socialismu i na dobu, kdy „pukaly ledy“, jak toto období nazval ve své knize Michal Horáček. Došlo též na to, co společně
vnímáme jako důležité dnes.
Paní Drahomíra Dušková
Havlíčková, místní evangelická farářka, která byla iniciátorkou akce, symbolicky položila
k pomníku z různě barevných písmen sestavené slovo SVOBODA, za kterým
se vyjímá vykřičník a otazník. Námi položené svíčky toto slovo osvítily a
symbolicky tak v potemnělém parku vysílaly signál, že o to, aby svoboda
fungovala, je třeba pečovat, občas „přisvítit“, aby se její význam neztrácel
v zapomnění a lhostejnosti.
Když jsem šel ráno parkem, svíčky
už samozřejmě nesvítily, svoboda tam ale zůstala - ta z těch barevných papírových písmen.
Během dne na chvilku vysvitlo slunce. Snad aby potěšilo a nalilo optimismus do
našich duší. Výrazem naděje a optimismu bylo i to, že si účastníci slíbili, že
za rok setkání zopakují s vírou, že se z takového občanského setkávání
stane tradice a osloví to další spoluobčany.
Vlastislav Málek
